Nevím jak vy, ale předpokládám, že i vy máte nejpozději po uplynutí skoro celého roku práce plné zuby. Že už vás vážně deptá, jak tam musíte dnes a denně trávit spoustu času a jak musíte dělat kdeco, co vám tam nařídí, jenom abyste si vydělali na chléb svůj vezdejší. A snad i na něco navíc. A předpokládám tedy i to, že vám přichází náramně vhod dovolená. Tedy doba, kdy můžete s takovou svojí prací seknout a dělat nějakou dobu placeně i to, co chcete pro změnu vy.
Taková by měla dovolená být. My lidé bychom měli mít možnost změnit prostředí a také si dělat to, co se líbí nám, bez ohledu na potřeby a požadavky našich chlebodárců. Měli bychom vypnout a oddávat se tomu, co je milé právě nám. A v tom je dovolená nezastupitelná.
Ovšem ne vždy je nám právě toto dopřáno. Někdy se musíme i o dovolené někomu a něčemu podřizovat, a to třeba přáním a potřebám ostatních rodinných příslušníků, a někdy nemůžeme dělat zrovna to, co chceme, protože jsou naše touhy finančně nebo nějak organizačně nezvládnutelné. Je to smůla, ale i tak tomu někdy bývá. A pak se vracíme z dovolené třeba ještě unavenější, než jak unavení jsme na tuto odjížděli. A to už ani nemluvím o těch, kteří využívají dovolenou k tomu, aby si přivydělali někde jinde, a kteří si tedy vlastně moc neodpočinou.
Ale dovolená je navzdory tomu dovolená. Každopádně je to příležitost k provedení nějaké té dočasné výrazné změny ve způsobu našeho života. A každá změna je jak známo život.
A tak se někdo třeba jenom zavře doma, kde má svůj klid, jiný vyrazí na procházku po nejbližším okolí a někdo se třeba ocitne i až na druhém konci světa. Dnes už je možné všechno. A hlavní je, nebo by aspoň mělo být, aby se nám tam líbilo. A abychom si dovolenou užili. Protože od toho tu tato také je. A vždycky byla a také snad vždycky bude. K potěše všech, kteří někde pracují.
